Zajatecké tábory, ruská ležení a ústupovky na Jindřichohradecku II

Zajatecký tábor Český Rudolec II

Jak jsem slíbil, tak v tomto článku napíši o všech možných nálezech učiněných v prostoru zajateckého tábora. Také o tom, co jsem slyšel od pamětníků a hledačů a také u čeho jsem byl sám přítomen. Na závěr jsem si nechal zlatý poklad, který je stále zakopán v prostoru Českého Rudolce. Kdo bude chtít, může se o něj sám pokusit.
Jedním z mnoha zajímavých vyprávění, která jsem vyslechl, je to o zlatém prstenu, který se našel při „dělání“ dřeva v prostoru lágru. Nejmenovaný pán se zde snažil ruční pilou přeříznout kmen břízy, ale pila se mu kousla a nešla dál. Začal z druhé strany a opět se dostal k tomu samému místu. Po zlomení kmenu zjistil, že v bříze byl zarostlý masivní zlatý prsten s kameny. Prsten byl od pily celý poškozený, ale zlato prý bylo na tom prstenu jen „pojivem“ pro kamení, takže cena byla opravdu zajímavá. To, že prsteny před Rusy různě schovávali, vím od jedné paní z Lidéřovic, která sice není pamětnice konce války, protože jí bylo pouhých pět let, ale chodili do lágru po válce „dělat dřevo“ a povídala, že byla určitá místa, kde když se strom pokácel, tak lidi prohlíželi větve, a kde byla větev zaškrcená, byl skoro vždy navlečený zlatý nebo stříbrný prsten za ty roky zarostlý do dřeva stromu. Sama jich pár našla a ukazovala mi je. Vesměs to byly snubní prsteny, ale měla tam i krásný mohutný stříbrný prsten s lebkou. Místa, na kterých se toto dalo najít, vám samozřejmě neprozradím, ale věřím, že jich tam pár ve „vejšce“ ještě je, protože pár stromů tam ještě stojí od roku 1945.
Dalším zajímavým příběhem je vyprávění od jedné paní z Markvarce, jejíž otec měl pronajaté pole při cestě na Dačice. Když tam v sedmdesátých letech orali, našli bakelitovou krabičku a protože měli strach ji otevřít, zavolali jednoho známého, aby jim pomohl. Pro vysvětlení proč měli strach; v okolí Rudolce se až moc často nacházely různé výbušniny a střelivo a párkrát se při neopatrné manipulaci stalo neštěstí. Známý jim krabičku otevřel a v ní byly zlaté hodinky i s řetězem. Bohužel lidská závist je mocná a známý se postaral o to, aby hodinky, když je nemůže mít on, neměl nikdo. Prostě přijeli páni a hodinky jim zabavili. Podle této paní prý byly ve stoprocentním stavu.
Dalším zajímavým nálezem byl depot 2,5 kg zlatých prstenů za trámem místního zámku. Objev byl učiněn někdy v osmdesátých letech a po mém pátrání, jak se tam dostaly, mám pro vás vysvětlení. V blízké vesničce zvané Peníkov, byl během války lihovar. Tak a teď si představte líh a Rusáci. Prý to dopadlo tak, že vypili i denaturák a několik jich osleplo, prý 24, což ale nevím jistě. A teď si představte, že jeden z nich si svoji kořist schoval před vyššími šaržemi na věž zámku. No prostě potmě už se pro ni nedostal, a počkalo to tam zabalené v hadru, zastrčené někde v úžlabí trámu až do těch osmdesátých let na svého šťastného nálezce. Mimochodem vím, o koho jde, a není to pro mě žádná anonymní osoba, ale konkrétní člověk.
Jedno místo jsem našel díky vyprávění o tom, jak místní soukromý zemědělec při vláčení branami míval navlečené prsteny na hrotech bran. Navštívil jsem ho a on sám mi potvrdil, že se to stalo pouze dvakrát. Lidská představivost z toho udělala úplně něco jiného, ale to asi všichni znáte. Místo jsem navštívil s detektorem a opravdu tam asi Rusáci šacovali Němce, protože věcí tam bylo dost. Pro všechny šťoury, prsteny tam nějaké byly, ale rozhodně ne na kila, hlavně tam byly odznaky a známky, které pro Rusy žádnou cenu neměly, a sami Němci se jich rychle rádi zbavili.
Jedno z nejzajímavějších hledání je poklad zubařského zlata, kterého jsem se měl sám zúčastnit. Budu používat konkrétní jména, neboť všichni aktéři jsou už bohužel po smrti. Jednoho dne mě oslovil nějaký Aleš Benda s tím, že by potřeboval pomoci najít poklad, o kterém ví od svého pěstouna, který dělal řezníka v Dačicích a do lágru v Českém Rudolci vozil maso. Trval na tom, že musíme sepsat smlouvu, aby při nálezu a jeho dělení nebyl nějaký problém. Mimochodem, jeho dcera po jeho smrti tuto smlouvu našla a prý byla v písemnostech mimořádného významu. Pan Benda byl totiž novinář a měl prý písemnosti takto rozdělené. Teď se dostáváme k samotnému vyprávění pana Bendy o pokladu.
Blížil se konec války a na zámku byl štáb Němců. Mezi nimi byl i doktor zubař, nějaký Lothar s manželkou. Když už se Rusové přiblížili dost blízko, všichni zámek opustili, až na Lothara, který si myslel, že doktorovi Rusové nic neudělají a on přece nebyl žádný německý fanatik. Když ale Rusáci přišli, Lothara zajali a jednali s ním jako s každým jiným válečným zajatcem. To jest hrozně, dostal se prostě do Českorudoleckého lágru. Jeho paní to tak vzalo, že její srdce to nevydrželo a zemřela. I ve své naivitě věděl Lothar, že peníze a zlato, které získal v průběhu války, mu Rusové nenechají, a proto ho v bedničce zakopal u Rudoleckého zámku. V průběhu lágrování pochopil, že je konec a zřejmě se už nikdy domů nevrátí. Zkusil tedy oslovit Čecha, který jim tam vozil jídlo a udělat s ním obchod. On ho vyveze ven z lágru a on mu za to dá plánek svého ukrytého zlata. Pěstoun pana Bendy, neboť on byl ten Čech, souhlasil a Lothara naložil pod maso a vyvezl ho ven „na svobodu“. Jediné co o něm Aleš Benda zjistil, že byl Lothar zastřelen až někde u Plzně. Teď si řeknete, proč to nevykopal? Pěstoun počkal, až se dle něj situace uklidní natolik, aby bylo pro něj bezpečné poklad vykopat. V roce 1949 usoudil, že nastal ten pravý čas a jal se konat. Dopadlo to tak, že ho tam někdo uviděl s krumpáčem a lopatou a zavolali příslušné orgány. V tomto roce bylo vše podezřelé a dle Bendy ho chytili skoro hned, jak vlezl do parku. Odvezli ho do Slavonic a prý 3 dny vysvětloval, co tam dělal navečer s lopatou a krumpáčem. Vymyslel si, že tam chtěl zakopat staré zkažené maso, co měl na voze. Prý ho tam opravdu měl. Když ho pustili, už nenašel odvahu se tam vrátit a pak mu to znemožnila nemoc. Před smrtí předal tuto informaci včetně plánku svému chráněnci Alešovi Bendovi, své děti žádné neměl.
Samozřejmě, že jsem se Bendy ptal, proč to nevykopal sám a on mi řekl, že to zkusil a vše bylo jak přes kopírák. S jedním dobrým přítelem, mimochodem už byl taky po smrti, se vypravili v roce 1969 poklad vykopat. Kdo ví, jak zde bylo pohraničí hlídané, ví, o čem mluvím. Už ve vlaku z Dačic do Slavonic si všimli podezřelých osob, a když ve Slavonicích vystoupili, byli okamžitě zatčeni. Po prohlídce zavazadel museli dlouho vysvětlovat, co zde dělají a za jakým účelem přijeli. Soudruzi si totiž mysleli, že mají před sebou dva emigranty, kteří sem přijeli nezákonně překročit hranice. Nic jim nedokázali, ale už nikdy se o to Benda nepokusil a oslovil mně až po revoluci. Sám už neměl tolik vitality, aby to vykopal sám a mně vlastně znal od mala. Domluvili jsme se, že přinese plánek a vypracujeme plán a strategii vyzvednutí. Bohužel než k tomu došlo, dostal pan Benda mozkovou mrtvici a pomalu dva roky se z toho dostával. Pak jsme spolu opět navázali kontakt a on mi alespoň slovně řekl, kde má být ukryt Lotharův poklad. Je to v zámeckém parku 2m od jednoho určitého sloupu zámeckého plotu v asi metrové hloubce. Teď si řeknete – jednoduché, jdu a vykopu. Bohužel zámecký plot už není a v místě, kdy by to asi mělo být je vyvezeno bahno ze zámeckého rybníku ve vrstvě 1 až 1,5 m. Prostě od té války je tam vše jinak. Stejně jsem ale byl rozhodnut to vykopat, jakmile budu mít od pana Bendy plánek. Nikdy jsem se k tomuto plánku nedostal a pan Benda zemřel. Ještě jsem pomáhal odnášet tělo pana Bendy. Můj názor je, že to zlato není nikomu souzené. Ale pokud má někdo chuť a zájem může to zkusit. Já už to zkoušet asi nebudu.
Příště bych ještě napsal o Rudolci, co se zde dělo a co vím z vyprávění. Na závěr jsem dal pár věcí, které jsem vykopal v lágru.

Libmus

zobrazeno: 6370x, komentářů: 11, autor: libmus, vytvořeno: 9.1.2010 15:07

verze pro tisk

9. ledna 2010 19:21

cortes

Aspoň vzpomínky zůstanou.

9. ledna 2010 19:29

ninja

zajimavý

9. ledna 2010 22:19

krejcar

napsal si to srdcem

24. března 2010 22:01

Sara

Libore, mas dost dobry nalezy je to pokoukanicko

31. března 2010 11:03

jahoda

nádherné nálezy,smekám poklonu

19. srpna 2010 20:54

Bob

Pěkné čtení,super nálezy.

28. září 2010 19:05

Leon

Super článek ,nálezy moc přeji také do lágru chodím ,ale zatím nic třeba někdy dík
za inspiraci

28. září 2010 19:07

Leon

Super článek ,nálezy moc přeji také do lágru chodím ,ale zatím nic třeba někdy dík
za inspiraci

8. března 2011 9:38

Socomár

Moc pěkné čtení,krásné nálezy.

8. března 2011 11:45

LKWBronson

Souhlas,hezký počteníčko!Kdo ho četl pozorně,tak zjistí,jak se vyplatí vědět o dané lokalitě co nejvíc příběhů a historických podrobností,protože se pak jde skoro najisto a nálezy jsou pak jen tou pověstnou třešinkou na dortíku!

9. března 2011 7:40

Zipsy

Moc pěkné. Luxusní kousci.